Úvod > Novinky > Novinky 2005-2006 > Bludiště

Bludiště

Jednoho podzimního dne jsem byl studenty své třídy osloven, jestli bych s nimi nešel do televizní soutěže Bludiště...

Po mém přikývnutí se mě zeptali ještě pro jistotu rodiče na třídních schůzkách, zdali se chci stát společně s jejich dětmi televizní hvězdou. I jim jsem svůj zájem potvrdil, získali jsme okamžitý a nadšený souhlas pana ředitele a tak jsme všichni společně čekali již jen na termín natáčení.

V lednu jsme však s hrůzou zjistili, že náš školní autobus bude v provozu do dubna a my jsme měli natáčet až v červnu. Doprava do Ostravy, kde pořad vzniká, se nám tak jevila největší komplikací. Proto musel ze strany třídního profesora nastoupit silný lobbing. Chtělo to jen ze strany třídního obrátit se na správné lidi a vrátit se k jeho rodnému jazyku - tedy rozuměj tomu laskavý návštěvníku těchto stránek tak, že třídní musel použít pravý ostravský dialekt, takže byl-li bys přítomen těmto jednáním, nepomohla by ti jako tlumočnice ani paní prof. Řehořová, která jinak bdí v této třídě nad čistotou jazyka českého. Každopádně výsledek byl náramný - náš natáčecí den byl přesunut na úterý 21. března.

Třída neponechala nic náhodě. Včas byl vybrán soutěžní tým, byly sledovány jednotlivé díly a podle nich upravována stanovená taktika, hrstka odvážlivců natočila vpravdě v zimním počasí povinný dokument o našem městě z věže restaurace na Petříně ( za dohledu tehdy zde ubytovaných fotbalistů Baníku Ostrava - jak symbolické !! ) a Katka Holásková bleskově zařídila výrobu jednotných třídních triček. Prostě jeli jsme všestranně připraveni, což konstatovala i paní prof. Tulpová, kterou jsme si vybrali pro další všemožnou podporu.

V den " D " se odjíždělo od školy již v 6 hodin. Dostavili se všichni včetně těch, které ještě den předem jasně zmáhaly bacily a viry. Touha ukázat se příbuzenstvu a známým i neznámým ve světle televizních kamer zvítězila nad všemi chorobami. Cesta probíhala v pohodě. Ti, co trémou v noci nespali, tak nyní klimbali v autobuse a jen se rozbřesklo a my byli stále dál od Jablonce v končinách pro mnohé už neznámých, nasadil jsem do mikrofonu poznávací vsuvky pro ty, co byli na Moravě poprvé.

Ostravou jsme se prosmýkli rychle. Sice studio je na druhém konci města, ale využil jsem všech známých zkratek, takže nás městská dopravní zácpa neohrozila. Navíc má Ostrava slušný dopravní systém, který podobným nepříjemnostem pro řidiče brání. Město jsme tedy viděli jen z autobusu, největší zájem upoutal bývalý důl, kde byl kdysi třídní na brigádě. Představa pana profesora umouněného a v hornickém mundůru pak vyvolávala různé ohlasy.

Po příjezdu do studia jsme byli napřed odesláni do bufetu, abychom se před soutěží posilnili. Výběr jídel byl hojný, přestože zdaleka vše neodpovídalo zdravé výživě jak se nám to snaží ukázat pořad Pod pokličkou, který rovněž vzniká v ostravském studiu. Pak si už Janu, Martina, Vojtu a Ondru vzali do péče kostymérky a maskérky, tak, aby se všem v republice líbili. My ostatní jsme dlouze čekali, čehož někteří jedinci využili k drobné špionáži - získat pár informací o soupeři. Nakonec se v šatně objevila asistentka režiséra s našimi soutěžícími a udělila nám posledních pár pokynů. Trochu nám zchladila naše ambice, neboť nám vytkla, že jsme při instruktáži nebyli dostatečně pozorní. Rovněž nás varovala, že pan režisér mívá při nekázni záchvaty zuřivosti. Takto poučeni jsme se vydali do jámy lvové.

Jelikož nejsme zvyklí na " světla ramp ", zatajil se nám dech po příchodu do ateliéru. Všude temné stěny, spousta reflektorů, samé kabely od kamer a jiných zařízení a řada lidí, z nichž každý měl nějakou funkci. Přece jenom naši soupeři, kteří už jedno vítězné kolo absolvovali dopoledne, vypadali daleko klidněji a zkušeněji. Ale nebyl moc čas se rozhlížet. Byli jsme rozesazeni, abychom v televizi tvořili nějaký jednotný celek a po našem přivítání panem režisérem mohlo natáčení začít.

Hned první scéna se natáčela asi 5x ( přebrepty moderátora, nefungující kamera, změna polohy kamery atd. ) a předznamenala tak úmorné natáčení. Hned v první sérii otázek jsme silně zariskovali a nevyplatilo se nám to. Zrovínka zeměpisná otázka byla zapeklitá a zradila nás. Ale postupně jsme se se soupeřem ve skóre srovnali, takže napětí bylo značné. Naší parádní disciplínou byly lezecké výkony na provazové stěně, kde jsme podle pracovníků televize údajně vytvořili neoficiální rekord. Nutno podotknout, že perfektně k výkonům pomáhala celá třída svým vskutku kvalitním fanděním. A protože soupeřovi fanoušci se rovněž nenechali zahanbit, byla ve studiu obrovská vřava. Dokonce zvukař kvůli tomu musel upravit určité parametry, protože i zde zažívali pracovníci televize neobvyklý rachot.

Bohužel rozhodně nemůžeme za naší parádní disciplínu považovat hlavolam, který měli sestavit oba profesoři. Za celou dobu natáčení se jim to nezdařilo. Naštěstí se tak nepoštěstilo ani soupeřovým vyučujícím a tento nezdar neměl vliv ani na celkový bodový součet. Jinak by asi musel jít třídní domů pěšky.

Vše tedy dospělo do finále. Houstnoucí atmosféra a nervozita by se dala krájet nožem. Nicméně pořád vše probíhalo v duchu fair-play. Hádanka byla opravdu těžká. Naši se opět snažili riskovat a ani napodruhé to nevyšlo. Náš tip na herečku Simonu Stašovou se ukázal jako nesprávný, ba naopak jsme asi přihráli malou nápovědu soupeři, takže ten se se jménem Jiřiny Bohdalové trefil do černého. Nastala nepopsatelná vřava u soupeře, u nás zklamání z vypadnutí. Ale jen na chviličku. Sportovně jsme soupeři poblahopřáli a udělali si pár snímečků v ateliéru na památku.

Cestu domů jsme si prodloužili v Olomouci, kde jsme si pocuchané nervy léčili různými pamlsky. Rodičům jsme pak oznámili, ať si pro nás přijedou ke škole, že spíme i tuto noc doma.

Co dodat na závěr? Rozhodně třída kvarta zaslouží pochvalu za reprezentaci naší školy. Někdo musí vyhrát, někdo také prohrát a sportovně uznáváme, že soupeř byl tentokrát o chlup lepší. Dále třída zasluhuje pochvalu za průkopnický čin zviditelnit naší školu pomocí kolektivní televizní soutěže. Ne každá třída má takovou odvahu a hlavně chuť vše potřebné kolem realizovat. Dá to hodně práce. Kvarta již myslí dopředu a padaly další návrhy na účast v podobných soutěžích. Jakých, to je výrobní tajemství. Máme také zkušenost, jak náročná je práce natáčet nějaký pořad v televizi.

Jsem rád, že jsem mohl být při takové události jakou bezesporu pořad Bludiště s naší školou byl. Děkuji všem studentkám a studentům kvarty za bojovnost, kázeň a výbornou reprezentaci školy, paní profesorce Tulpové za všemožnou podporu a také vedení školy za umožnění účasti v soutěži. Celý pořad jste mohli shlédnout v televizi dne 17. května a pokud se to někomu nepodařilo, jistě mu kvartáni půjčí záznam. Příjemnou podívanou!

 

Autor článku: Ivan Mališ, třídní profesor kvarty
Datum: 10.06.2006

Google-Translate-Czech to English Google-Translate-Czech to German Google-Translate-Czech to French Google-Translate-Czech to Italian Google-Translate-Czech to Russian Google-Translate-Czech to Russian