O Tibetu

Dne 24. ledna 2008 se zúčastnila naše třída 2.A přednášky o situaci tibetských uprchlíků. Dozvěděli jsme se, jak Čína porušuje základní lidská práva, jak byl vyhnán dalajláma do Indie, kde našel azyl a spoustu lidí uprchlo za ním...

Když jsem slyšela, co se děje v Tibetu, byla jsem překvapená, že ještě ve 21. století se mohou lidé chovat jako za středověku. Za vzdělání platí Tibeťané obilím, bydlí ve stanech nebo v chatrčích, nemají moc oblečení, je zakázáno jejich náboženství a ničeny jejich chrámy, nemohou cestovat, používat tibetštinu, ovlivňovat politiku, daně jsou až polovina jejich platu… Stačí se znelíbit a dostanou se hned do vězení, jsou mučeni, nebo prostě "zmizí" spolu se všemi svými záznamy, jakoby nikdy neexistovali. Také moje představa o velikosti Tibetu byla mylná. Tibet má totiž třikrát větší území než naše Česká republika. V současné době je prý každý druhý v Tibetu Číňan - to díky čínskému přelidnění. Pro hodně Tibeťanů je celá tato situace nesnesitelná a tak, především mladí lidé, prchají přes Nepál do Indie.

Snad každého z nás šokoval vyprávěný příběh mladíka, který se snažil se svou dívkou uprchnout. Šetřili na průvodce a pak se ve skupině lidí (spíš dětí) od 8 do 25 let vydali na strastiplnou cestu bez potravin, oblečení, pití a výbavy do hor. Cestovali jen v noci a nesměli mluvit, aby je nechytila čínská policie a nevznikla přestřelka. Zdolávali pětitisícové hory, kvůli nečekané vánici a zimě zemřely 4 děti, které tam museli nechat ve sněhu. Hrdina sám přišel o obě nohy, ale přežil a oženil se. Splnil se mu sen: viděl dalajlámu, může studovat, mít práci, může cestovat, modlit se a používat svůj jazyk (i když musí umět i oficiální jazyk Indie - hindštinu). Ale nikdy se už asi do Tibetu nebude moct vrátit. Současně oficiální počet uprchlíků přesáhl 200 000 lidí, neoficiálně jich je mnohem víc a část z nich zahynula.

Mnoho lidí už v Indii nebo Nepálu příbuzné mají, prchají za nimi a oni jim pomohou začít nový život od nuly na území jiné přívětivé kultury. Zařídí si na indických úřadech nové občanství, naučí se nový jazyk, založí si rodiny a začnou pracovat. Spolu s nimi se dostávají ven z Číny informace o utlačování a porušování práv. Číně se to samozřejmě nelíbí, kazí jí reputaci a postavení ve světě. O to tvrději trestá Tibeťany a především uprchlíky. Zároveň si je vědoma, že díky svému velkému vlivu na ekonomiku, průmysl a tržní hospodářství v mnoha zemích si může hodně dovolit. Kdo se proti ní postaví ten prostě zkrachuje.

Proto se mi líbí, že přesto na situaci v Tibetu dokáží někteří vysoce postavení lidé reagovat a také, že existují organizace, které pomáhají nejchudším uprchlíkům v Indii a hlavně tedy jejich dětem. I naše třída přispěla penězi. Snad to pomůže tam, kde má, i když to není zrovna nijak převratná částka.

Mezi ty vysoce postavené nebojácné lidi patří například britský princ Charles - přítel dalajlámy. Kvůli porušování základních lidských práv a svobod v Tibetu se odmítá účastnit olympijských her, které Čína pořádá. Jeho stanovisko mě zaujalo a získalo si mé sympatie. Čínská vláda na to bohužel reaguje jen tím, že každý stát má nějaké své vnitřní problémy. Ale cožpak je normální takto utlačovat lidi a mučit je? Vždyť přece Čína podepsala Základní listinu lidských práv a svobod! Snad se bojí vzpoury a větších problémů, kdyby Tibeťané dostali svobodu. Už i dalajláma pochopil, že už nikdy nebude jeho Tibet tak, jako dřív a žádá už jen o zlepšení práv a svobod této již čínské národnostní menšiny, aby Tibeťané mohli aspoň trochu normálně žít.

Trochu chápu obavy Číňanů. Tibeťané jsou určitě zatvrzelí vlastenci a nebudou moc souhlasit se zákony a tradicemi jiné kultury. Bojí se, že když jim podají prst, vezmou si celou ruku a budou chtít po čínské vládě víc a víc. Myslím, že budou možná nějaká povstání, když získají Tibeťané práva, ale schopný politický diplomat by kompromisy mohl situaci uklidnit a Tibet by byl součástí Číny jako např. Wales Velké Británie. Lidé i jejich názory by si byli rovni, kultury by se navzájem obohatily a společně by Čína s Tibetem mohli tvořit velký silný celek. Jenže to by musela čínská vláda chtít ustoupit a vyjednávat. Škoda, že se taková představa o řešení zdá příliš naivně idealizovaná. Aspoň prozatím. Třeba se to časem změní.

Přednáška byla určitě pro každého z nás přínosná. Dozvěděli jsme se, co se děje ve světě a donutilo nás to o tom přemýšlet a srovnávat s naším světem a životem v Evropě. Představit si, jaké to tam asi musí být, jak musí být nebezpečné prchat přes hory a nevědět, zda přežijeme apod. Každý si z toho odnesl minimálně nějaké své dojmy.

Autor: Veronika Schaabová
Datum: 24.01.2008

Google-Translate-Czech to English Google-Translate-Czech to German Google-Translate-Czech to French Google-Translate-Czech to Italian Google-Translate-Czech to Russian Google-Translate-Czech to Russian